Jmenuji se Aleš Havlíček, ale mám přezdívku Alfi. Žiji v Českém Těšíně. Narodil Jsem se jako starší syn v rodině středoškolského profesora, matka byla úřednice. Na základní škole jsem patřil mezi lepší žáky, takže se předpokládalo, že půjdu dále studovat. Jako dítě jsem chodil do houslí, což mne nebavilo, protože se mi líbil klavír. Ale na ten nebyly peníze. Asi ve 12 letech mi učarovala kytara, na kterou hrál jeden kolega. Nakonec jsem si ji vyžadonil a začal jsem se učit hrát, napřed samozřejmě akordy. Potom jsem začal chodit do hudební školy..

 S mým nejlepším kamarádem Jirkou jsme hráli na kytary a v šedesátých letech, v době začátků Beatles, jsme si taky založili skupinu. Vymysleli jsme si název The Sharps, což asi nebylo gramaticky správně, ale nám to nevadilo, hlavně, že jsme měli anglický název. Jirka hrál sólovou kytaru, já basovou, kamarád ze dvora Vláďa bicí a jeho spolužák Vláďa doprovodnou kytaru. Chtěli jsme být jako Beatles. Hráli jsme písničky Beatles a Rolling Stones.

Cvičili jsme v prádelně, ve sklepě našeho domu, od níž jsem vzal vždycky klíče. Sestavili jsme si repertoár a v době konjunktury beatových skupin jsme dokonce měli jedno vystoupení na přehlídce skupin v Domě pionýrů a mládeže. Za to jsme dostali stovku a koupili jsme si za ni tamburínu. Vzápětí na to jsme se rozpadli, protože Jiří šel studovat na vysokou školu. Já jsem pak šel na gymnázium (tehdy SVVŠ). V průběhu studia na gymnáziu jsme hráli s Vláďou (kytaristou) v Třinecké skupině Morava, s níž jsme jeli hrát na nějakou soutěž do severních Čech, už nevím, kde to bylo. Tam jsme vyhráli a hráli jsme večer na zábavě k tanci. To byly většinou improvizace, protože jsme neměli tak velký repertoár na celý večer.

Po maturitě na gymnáziu jsem se nedostal na vysokou na jazyky, jak jsem chtěl, tak jsem honem hledal, kam půjdu. Protože tři spolužáci nastupovali do tiskárny, šel jsem tam taky. Učili jsme se jako typografové. Ale protože jsme celou směnu stáli na nohou, bolely mě tak, že jsem si pomáhal z tiskárny pryč. To už jsem byl ženatý a myslel jsem si, že se budu živit jako profesionální hudebník. Ale nakonec jsem z toho kvůli rodině zrezignoval.

 Šel jsem pracovat do papíren a hudbě jsem se věnoval napřed amatérsky a později poloprofesionálně. Udělal jsem si Lidovou konzervatoř obor kytara a pak jsem dokonce pár let učil (při zaměstnání). V práci jsem dělal přesčasy, přes týden dvanáctky, často v sobotu dopoledne a v sobotu večer jsem hrál v kavárně. V neděli dopoledne jsem samozřejmě spal, takže manželka si mě moc neužila a nakonec ji to zřejmě přestalo bavit a našla si náhradníka. Když jsem to zjistil, nemohl jsem to strávit a nakonec jsme se po vzájemné dohodě rozvedli.

 Mě to psychicky vzalo a strávil jsem postupně několik let v léčebně. Bývalá manželka se mezitím znovu provdala a já jsem skoro deset let ze života promarnil, užitečné bylo jen to, že jsem se podle svých možností staral o rodiče, nebo oni se spíš starali o mne. Se svými dvěma syny jsem se stýkal, když měli na mě čas. Starší syn šel do Prahy a mladší v 17 letech začal bydlet se mnou. Poskládal si počítač a já jsem mu přitom finančně pomáhal. Když se po pár letech odstěhoval za prací do Rožnova, počítač si vzal sebou.

Koupil jsem si starší počítač, původně pro něho, aby se měl u mne s čím bavit, pak jsem mu přišel na chuť a postupně se stal počítač mým největším koníčkem, a tím zůstal dodnes.